Každý úsměv byl skutečný
Michaela Slavíková
Osobní zkušenost pečovatelky a franšízantky společnosti Hausengel.
Předtím, než jsem začala spolupracovat se společností Hausengel, pracovala jsem jako kuchařka. Cítila jsem ale, že potřebuji změnu. Chtěla jsem práci, která by pro mě měla hlubší smysl. Když jsem narazila na nabídku práce v oblasti péče, zaujala mě – a protože mám k této činnosti vztah, rozhodla jsem se odpovědět.
Práce v péči je hodně individuální. Každý klient je jiný a hodně záleží na jeho zdravotním stavu. Náročná bývá jak fyzická, tak psychická stránka – to jsou asi nejčastější výzvy, se kterými se setkávám. Ale to, co mi na této práci dává největší smysl, je právě to, že mohu být někomu skutečně užitečná. Že má moje práce dopad. To mě na tom baví nejvíc.
Nejtěžší situace nastávají tehdy, když klient nechce spolupracovat a nepřijímá fakt, že pomoc opravdu potřebuje. V takových chvílích je potřeba hodně trpělivosti, empatie a někdy i vnitřního klidu.
O společnosti Hausengel jsem se dozvěděla z internetu a od října 2024 jsem se stala jejich franšízantkou. Přiznám se, že jsem se na začátku trochu bála – přece jen podnikat na vlastní pěst není jednoduché. Ale zaujal mě jejich koncept a po první spolupráci se všechny moje obavy rozplynuly. Všechno probíhalo srozumitelně, jasně, a přístup týmu byl vstřícný a přátelský.
Oceňuji, že mi koordinátorka vždy nabízí takové nabídky, které odpovídají realitě i konkrétní situaci v rodině klienta. Důležitá je pro mě možnost pracovat samostatně, vyjednávat si podmínky a zároveň mít jistotu v podobě kvalitního pojištění. To považuji za naprosto zásadní. Koordinátorka je tu pro mě kdykoliv – mohu se na ni obrátit s čímkoli, což mi dává velký pocit jistoty a podpory.
Jedním z nejsilnějších zážitků, které mi tato práce přinesla, byla péče o paní s demencí. Bylo to náročné, ale zároveň nesmírně lidské a obohacující. Člověk se učí být trpělivý, laskavý a přijímat, že ne všechno půjde podle plánu.
Nikdy nezapomenu na její narozeniny. Upekla jsem jí dort a připravila malou oslavu. Když ho uviděla, rozzářily se jí oči jako malému dítěti – byla opravdu nadšená. Kvůli její nemoci se ale stalo, že jsme tu oslavu vlastně slavili několikrát. Stačilo dort na chvíli schovat a pak ho znovu přinést – a ona se pokaždé radovala stejně jako poprvé. Nakonec jsme její narozeniny oslavili asi desetkrát. A víte co? Bylo to nádherné. Každý ten úsměv, každý smích, každá radost – to všechno bylo skutečné.
Tyto chvíle mi připomínají, že i když paměť může slábnout, prožitek a emoce zůstávají. A právě ty okamžiky radosti a spojení s druhým člověkem jsou tím, co dává celé této práci hluboký smysl.
Spolupráci s Hausengel vnímám jako velmi dobrou a spolehlivou. Jsem ráda, že jsem se rozhodla právě pro tuto cestu a určitě bych je doporučila i dalším, kdo uvažují o práci v péči.
