Můj příběh s Hausengel

Předtím, než jsem začala spolupracovat se společností Hausengel, jsem pracovala jako prodejkyně stavebního materiálu a nářadí. V létě roku 2024 jsem ale tuto práci ukončila a odjela na sezónní brigádu do rakouského Nußdorfu am Attersee, kde jsem pracovala jako servírka. Právě tam jsem si uvědomila, že už se nechci vracet zpátky do České republiky. Díky této zkušenosti jsem v sobě objevila touhu žít a pracovat v zahraničí. Byl to jeden z těch okamžiků, které člověku změní život. Najednou jsem měla pocit, že můj život dostává nový směr a konečně začíná dávat smysl.

Moje cesta k péči o seniory ale začala mnohem dřív. Studovala jsem zdravotní školu v Mostě, obor sociální činnost. Když jsem si vybírala střední školu, moje babička onemocněla. Slíbila jsem jí, že se naučím, jak se o ni co nejlépe postarat. Představa, že by o ni pečoval někdo cizí, mi tehdy byla velmi nepříjemná. Už od té doby jsem si uvědomovala, že jednou budeme všichni potřebovat pomoc druhých. Myslím, že právě tehdy se ve mně zrodila touha pomáhat lidem.

Po návratu z Rakouska jsem na Facebooku narazila na inzerát společnosti Hausengel. Vyplnila jsem formulář a během několika dnů mě kontaktovala koordinátorka. Dodnes si pamatuji náš první pohovor. Byla jsem nervózní, hlavně když část rozhovoru probíhala v němčině, ale zároveň jsem cítila obrovské nadšení. S každou další informací jsem si byla jistější, že právě tohle je cesta, kterou chci jít.

Než jsem nastoupila na svůj první turnus, měla jsem samozřejmě velké obavy. Nikdy předtím jsem nepodnikala a představa, že budu mít živnost v Německu, pro mě byla naprosto nepředstavitelná. Upřímně, někdy mám problém zorientovat se i na českých úřadech. O to víc jsem byla vděčná, že mi Hausengel pomohl se všemi formalitami – od živnosti přes pojištění až po komunikaci s úřady. Sama bych si na to určitě netroufla.

Velkou oporou pro mě byla také koordinátorka, která mi všechno trpělivě vysvětlila. Přesně jsem věděla, co mě čeká, jak bude spolupráce probíhat a co všechno je potřeba zařídit. Když už bylo všechno připravené, přišlo to nejtěžší – čekání na první nabídku. Byla jsem nedočkavá a moc jsem si přála, aby to vyšlo.

Dnes spolupracuji s Hausengel už téměř dva roky a zpětně musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vyhovuje mi, že mám pracovní samostatnost a zároveň vím, že se kdykoliv můžu obrátit na koordinátory, když něco potřebuji. Nikdy jsem neměla pocit, že bych na cokoliv byla sama. Ať už šlo o administrativu, pojištění nebo jen obyčejnou podporu po telefonu, vždycky mi někdo ochotně pomohl.

Práce pečovatelky ale není jednoduchá. Nejnáročnější jsou pro mě vždy první dny v nové rodině. Přijedete do cizí země, mezi úplně nové lidi, a přirozeně přemýšlíte, jestli si budete rozumět. Když si s rodinou sednete, všechno jde mnohem snáz. Tahle práce je ale především psychicky náročná. Každý den musíme přijít s úsměvem, i když třeba sami nemáme nejlepší náladu. Lidé, o které pečujeme, totiž velmi často přebírají naši energii. Někdy si říkám, že jsme takoví jejich strážní andělé. Pomáháme jim zvládat běžný život, nasloucháme jim, staráme se o domácnost, podporujeme je a dáváme jim pocit bezpečí. Právě proto si myslím, že tuto práci nemůže dělat každý. Nestačí jen znalosti – člověk musí mít hlavně empatii, trpělivost a velké srdce. A stejně těžké jako začátky bývá i loučení s lidmi, o které pečujeme.

Na druhou stranu mi tahle práce dává strašně moc. Miluji cestování po Německu, poznávání nových míst, tradic i lidí. Nemám ráda stereotyp a tady je každý turnus jiný. Každá rodina má svůj příběh a každý senior mě něco nového naučí. To je na této práci krásné. Vždycky jsem chtěla pomáhat druhým, proto jsem také studovala sociální činnost. Dnes mám pocit, že jsem našla své poslání. Neberu to jen jako zaměstnání.

Když lidem řeknu, co dělám, většinou se nesetkávám s předsudky. Naopak. Často slyším obdiv a respekt. Mnozí mi říkají, že by takovou práci sami dělat nedokázali. A já tomu rozumím. Je to práce, která člověku dá opravdu zabrat, ale zároveň mu toho neuvěřitelně mnoho vrátí.

Velmi si také vážím toho, že si můžu vybírat zakázky a že Hausengel vždy hledá řešení, které bude vyhovovat jak rodině, tak pečovatelce. Komunikace je otevřená, informace jsou vždy jasné a mám pocit, že jsem součástí týmu, na který se můžu spolehnout.

A na závěr jedna vzpomínka, která mě dnes vždycky rozesměje. Na svůj druhý turnus za paní Eleanor do Schieder-Schwalenbergu jsem cestovala úplně sama. Cesta měla trvat čtrnáct hodin, jenže jsem omylem nastoupila do špatného vlaku a hodinu a půl jsem jela úplně opačným směrem. Když jsem to zjistila, byla jsem zoufalá. Přestupovala jsem, prosila cizí lidi o pomoc a do cíle jsem dorazila asi o čtyři hodiny později, úplně vyčerpaná. Ten večer mi do smíchu rozhodně nebylo. Ale druhý den už jsem se tomu smála. Uvědomila jsem si, že jsem to i přes všechny komplikace zvládla. A přesně taková je i moje cesta s Hausengel. Nebyla vždy úplně jednoduchá, ale stála za to. Dala mi odvahu, nové zkušenosti, spoustu krásných setkání a hlavně pocit, že dělám práci, která má skutečný smysl.