Rozhodla jsem se stát pečovatelkou teprve relativně nedávno
Elvyra Pruskienė
Jsem Elvyra Pruskienė. Rozhodla jsem se stát pečovatelkou teprve relativně nedávno. Měla jsem však již zkušenosti v této oblasti, protože jsem musela pečovat o svou matku po dobu 8 let. Moje matka byla pohybově omezená a měla problémy se srdcem. Po první karanténě jsem musela kvůli propouštění opustit svou práci účetní v kanceláři. Na doporučení dvou spolužáků, kteří již pracovali přes Hausengel, jsem se okamžitě obrátila na tuto agenturu. Přiznávám, že práce v Německu byla obtížná, protože jsem se ve škole učila anglicky. Ale základy německého jazyka jsem se naučila na dvouměsíčním kurzu ve škole GLORIA LINGUA, která mi byla doporučena firmou.
Když přemýšlím o tom, proč tento profesní směr vykonávám, myslím si, že hlavní motivací pro odjezd do Německa byla možnost vydělat více peněz a uspořádat si svůj život svobodněji. Jsem zvědavá na komunikaci, životní styl a kulturu jiných lidí. Skrze své zkušenosti jsem zjistila, že v Německu a Litvě je velký rozdíl v tom, jak lidé zacházejí s cizími lidmi a sousedy. Také je důležité, že můj manžel pracuje v zahraničí, a mohu si tak sama určit svüj pracovní rozvrh a přizpůsobit se jeho návratu. Ve společnosti Hausengel se zohledňují mé potřeby a poradci se snaží nabídnout mi nejlepší řešení. Celkově je samozřejmě jasné, že jednou z výhod tohoto typu práce je, že během doby, kdy pracuji pro klienta, nejsou žádné dodatečné náklady na ubytování a stravování, a že si mohu dokonce sama stanovit své denní sazby za poskytované služby.
Pracuji přes Hausengel již čtyři roky. Během této doby jsem měla tři klienty. Jak každý ví, první zkušenost v životě je vždy velmi výrazná. Svoji první rodinu jsem získala v Hilden (Severní Porýní-Vestfálsko) na doporučení spolužáka a zůstala jsem tam dlouho, dokonce dva roky. Další místo bylo v Dietzenbachu (Hesensko), později jsem pracovala v Gronau, blízko nizozemských hranic (Severní Porýní-Vestfálsko). Nejživější vzpomínky mám na svou práci v Hilden, protože to byla první »zkouška ohněm«. Bylo to těžké, protože starší paní, o kterou jsem se starala, měla pokročilou demenci a sklony k bloudění. Jako pečovatelku mě rodina velmi srdečně přijala, ocenila mou kompetenci a nasazení. Cítila jsem se jako součást rodiny a dokonce jsem se účastnila narozeninových oslav rodinných členů v restauraci. Na vlastní narozeniny jsem zažila krásné překvapení, protože jsem dostala slavnostní oběd s rodinou a dárek. I ve svém volném čase mi tato rodina projevovala přátelskou pozornost tím, že mě prováděla a ukazovala mi město Düsseldorf.
Práce v cizí zemi a mluvení cizím jazykem je velká výzva. Proto určitě existovaly některé vtipné situace týkající se němčiny, protože moje jazykové znalosti byly na začátku docela slabé. Nezapomenu, jak jsem jednou chtěla říct, že jsem v lese viděla houby, ale zmýlila jsem se ve vokálech a řekla, že jsem viděla kožešinu. To bylo pro všechny velmi zábavné, protože se ukázalo, že dcera mé pečované babičky měla podobné zmatení, když byla dítě.
Práce v péči se neomezuje pouze na poskytování služeb. Vyžaduje hodně vytrvalosti a zkušeností, ale také je odměňující, poučná a obohacující. Často jsem si myslela, že paní, o kterou jsem se starala v Dietzenbachu, by mohla být vzorem pro všechny ženy, jak důstojně stárnout. Oblékala se stylově, malovala se a sprchovala se, když šla na procházku. Když jsem byla v její blízkosti, chtěla jsem také vypadat lépe. Chodily jsme spolu do restaurací, doprovázela jsem ji k holiči. Jako rozlučkový dárek jsem od ní dostala parfém. Moje práce u rodiny v Gronau mi zůstane v paměti dlouho, protože jsem měla neobvykle srdečný a upřímný vztah jak k osobě, o kterou jsem se starala, tak k celé rodině.
Ale není tajemstvím, že lidé jsou různí. Ale pokaždé, když přicházím do nové rodiny, čelím určitým výzvám, protože musím vědět, jak se přizpůsobit starší osobě, jejím potřebám a jejímu životnímu prostředí. Možná je to důvod, proč nemám ráda časté změny pracovních míst, protože je to pro obě strany náročné přizpůsobovací období. Jsem člověk, který preferuje stabilitu. Navíc musím ještě zlepšit svou němčinu, protože mé nedostatky v německém jazyce vedly v minulosti k mnoha nedorozuměním, zejména na začátku. Neomezuji se pouze na učení německého jazyka, ale také mám neustálý zájem o témata péče a čtu různou literaturu. Vždy mě zajímal lékařský obor a už když jsem začala pracovat, jsem měla spoustu znalostí. I moje dcera pracuje v medicínské oblasti, je zubařka.
Celkově jako samostatná pečovatelka nejvíce oceňuji, že si mohu plánovat svůj život a čas, tzn. rozhodovat se, kdy pracuji a kdy se odpočívám. Také možnost vybírat si své klienty je pro mě velkým plusem. Když jsem na místě, mohu svůj denní režim přizpůsobit potřebám starší osoby a její rodiny, abych mohla svou práci vykonávat co nejefektivněji. A cítím se v práci díky Hausengel bezpečně, protože mám silnou podporu. Zkušenost mi ukázala, že pro každý problém existuje nějaké řešení. Ujištění, že během mé práce v Německu mám k dispozici pojistný balíček, mi dává také dobrý pocit v otázkách zdraví a nečekaných událostí.
Do budoucna si přeji sobě i ostatním pečovatelům dobré zdraví, vytrvalost, další rozvoj německého jazyka a pokračující zájem o péči.
